Nový školní rok zahájil prof. Miloš Velemínský

Úderem osmé hodiny byl na naší škole zahájen nový školní rok. Starý železný zvon tentokrát nerozezněl školník Milan Liška (kterému i tak patřil v tělocvičně bouřlivý potlesk jako výraz podpory na jeho cestě za zdravím), ale chopil se ho třídní učitel sekundy Martin Rosocha. Po úvodním přivítání a představení všech žáků, učitelů, zaměstnanců školy a hostů přednesl svůj proslov absolvent třeboňského gymnázia z roku 1954 prof. MUDr. Miloš Velemínský. Organizaci slavnostního pasování nováčků z primy a 1. ročníku se ujali čtvrťáci spolu s Martinem Krynickým – povedlo se jim spojit nespojitelné, rozehrát zábavné setkání každého s každým, na jehož konci bylo uvedení nových žáků do stavu studentského. Studentská hymna, vyvěšení vlajky a ať žije nový školní rok 2014/2015!

"Přeji všem žákům naší školy, ať se jim u nás dobře studuje, ať se jim povede objevit to, čemu se říká radost z hledání a poznání, odhalování nových dimenzí, uzavírání nových přátelství a životních vazeb. Ať je čas, který u nás strávíte, co nejsmysluplnější a nejnaplněnější. Ať přijdete co nejdříve na to, že se učíte jen a jen pro sebe. Všem učitelům zároveň přeji radost a uspokojení z práce, ať se vám daří nacházet v žácích pokračovatele svých myšlenek, následovníky svého snažení. Nám všem pak přeji, ať se dál ve vzájemné úctě rádi setkáváme na další cestě za poznáním."

Anna Kohoutová, ředitelka školy

Projev prof. Miloše Velemínského při slavnostním zahájení školního roku na třeboňském gymnáziu:

Dobré dopoledne. Nejprve děkuji za pozvání k vám, na třeboňské gymnázium. Jsem také jeho absolventem, i když moje maturitní vysvědčení je staré neuvěřitelných šedesát let. Asi se nemusím příliš představovat: jako dětský lékař jsem se patrně setkal s mnohými z vás ve své ordinaci, a dokonce jsem pravděpodobně léčil i mnohé z vašich rodičů. Od roku 1993 také pracuji na Jihočeské univerzitě, a snad mám tedy jisté právo říci pár slov na počátek nového školního roku.
Od mých školních let se jistě vzdělávání podstatně proměnilo. Ke dvěma základům vzdělanosti, rodině a škole, dnes přibyl především internet. Ten změnil mnoho, nejen pro vás, žáky, ale i pro vaše učitele. Osobnost učitele za katedrou jako by už dnes nestačila. A co pak klasické zkoušení před tabulí! Přece jsou tu možnosti testů, zkušebního softwaru, porovnávání výsledku online … Ale snad to není jen staromilství, když se přiznám, že jsem k technologickému prověřování výsledků a k technologiím ve výuce poměrně skeptický. Berou totiž lidský kontakt. Nic neříkají o osobnosti studenta. Internet – i když je dneska nejen nevyhnutelný, ale i nepostradatelný - v jistém smyslu slova dokonce omezuje schopnost studovat. Na gymnáziu jistě víte, jaký je základ slov studovat, student, že leží v latinském výrazu s významem snažit se, usilovat. Na internetu si člověk pohodlně přečte již zpracované informace různé kvality, ale je ochuzen o schopnost vlastního názoru, o nutnost hledat zdroje, souvislosti a vysvětlení toho kterého jevu. Lze říci, že dnešní mladí lidé se hodně učí, ale jen minimum z nich studuje.
I druhý názor, který mi přinesla moje životní zkušenost, pro vás možná nebude znít příliš přitažlivě. Ale přesto vám jej povím. A začnu oklikou. Slyšel jsem, že v České republice, na rozdíl od některých jiných států, se děti ve škole nudí a učení je nebaví. I tyhle takzvané porovnávací výzkumy je třeba brát s rezervou. Ale přesto jsem se snažil pro své vysokoškoláky výuku trochu zpestřit. Přinést i trochu zábavy. Možná, že moje přednášky byly trochu živější. Ale ve výsledku jsem pohořel. Při zkouškách totiž studenti uměli stejně málo, jako předtím. Už Komenský sice razil známé heslo škola hrou, ale nikdo mi nevymluví, že škola je především práce, zodpovědnost a neobejde se bez té trochy – promiňte mi ten výraz- pedagogického násilí. Jen jeden triviální příklad: jak chcete dělat zajímavé projekty z aplikované matematiky, když nemáte nadrilovanou násobilku?
Ale dost řečí, které vám asi opravdu znějí příliš starosvětsky. Život mě zároveň totiž také naučil, že školní výsledky zdaleka nejsou všechno. Vždyť excelentní studenti se ne vždy výborně uplatní v běžném životě. Ti zdánlivě méně pohotoví nebo disponovaní na sobě musí více pracovat, a možná právě tak mohou získávat do budoucna výhodu. Umějí překonávat překážky i sebe sama. Mluvím samozřejmě jen o těch z vás, kteří jste cílevědomí. A tady jsme u druhé, možná ještě podstatnější funkce školy, než je pouhé vzdělání. Škola totiž formuje charakter. Projevuje se to například ve vztahu k učitelům. Dovolím si říci, že dobrý je učitel svým žákům v zásadě vždycky trochu nepříjemný, samozřejmě především při kontrole jejich práce. Ale teprve s odstupem času budete právě na takové učitele nejvíce vzpomínat a zjistíte, že vám nejvíce dali. Viděli jste ostatně film Obecná škola s postavou učitele Igora Hnízda? Asi ano – a pak není co dodat. Snad jen to, že rodiče by měli stát na straně pedagoga, a to především v okamžiku neúspěchů svého dítěte. Tím právě pro ně udělají nejvíce: rozhodně více, než když nad školou ohrnou nos a své ratolesti sdělí, že paní profesorka je – nebudu říkat co. Škola nás totiž formuje, i když se právě neučíme a pedagog ani není ve třídě. Formuje nás ve vztahu k ostatním lidem, tedy ke svým spolužákům. Učíme se nejen to, jak vyjít s autoritou a jak přijmout požadavky, ale také jak existovat mezi sobě rovnými, jak akceptovat jejich zvláštnosti, a někdy i jejich nedostatky. Právě tady se rozhoduje o podobě naší společnosti za deset, dvacet, třicet let, až vaše generace bude mít v našem městě, kraji a státě rozhodující slovo. V dospělosti se totiž už nikdo nenaučí kladnému vztahu ke svému okolí, k seniorům a handicapovaným spoluobčanům.
Ale vážně dost moralit. Než jsem k vám šel, zkoušel jsem si představit, jaké by to asi bylo, kdybych mávnutím kouzelného proutku omládl o řadu desetiletí a měl si sednout mezi vás jako jeden ze studentů. Na co bych se těšil? Co bych chtěl? Zajímala by mě celá řada vašich učitelů, kteří úspěšně vedli studenty do vítězných pozic na celostátních olympiádách. Od nich bych mohl získat jakýsi nadstandard, specializaci. A velmi bych se těšil na možnost studovat cizí jazyky, které dnes člověku doslova otevírají celý svět. Byl bych nedočkavý na spoustu knížek, které si mohu i ve volném čase přečíst. Věřte, mi: nikdy už k tomu nebudete mít tak dobrou příležitost. A přečtené knížky nejsou jen položkou seznamu četby. Především obohacují naši představivost, kultivují náš jazykový projev, a dělají z nás tedy trochu kvalitnější lidi, než jakými jsme byli doposud. Že bych se těšil na sladkou příchuť studentských lásek a na ochutnávání života, o tom není třeba mluvit. Je to ale marná úvaha. Kouzlené proutky prostě nefungují, a je to asi dobře. Místo toho si mohu představovat, kdo z vás asi tak za dalších šedesát let bude stát na mém místě a mluvit jako obstarožní absolvent ke studentům? A vzpomene si na mě a dá mi snad i v něčem za pravdu? Těžko říct. Každopádně vám přeji všechno dobré, hodně úspěchů ve studiu – tedy ne v učení, a vy už víte, co tím myslím - a samozřejmě dlouhý, spokojený i ostatním lidem prospěšný život.
Tak - hodně štěstí.