Adaptační kurzy 2024

V prvních dnech nového školního roku proběhly tradiční adaptační kurzy v jihočeském Římově. I tentokrát byl pro všechny připravený napínavý program založený na pečlivě připraveném fiktivním příběhu, který pro prváky a primány připravili učitelé a instruktoři z řad žáků z vyšších ročníků. 

1. ROČNÍK

" Ve dnech 2. až 4. září proběhl adaptační kurz pro žáky 1. ročníku a my jako samotní zúčastnění bychom chtěli napsat, jak to probíhalo. Adapťáku se zúčastnili všichni plus spolužák Honza, který tam s námi jel, protože byl v programu pro ochranu svědků. První den proběhlo seznámení s rodinami a následně jsme se seznámili i mezi sebou. Další den si pro nás instruktoři připravili orientační okruh v lese, kde jsme plnili úkoly. Ještě tu noc jsme šli na stezku odvahy a když už jsme se měli vracet zpět na ubytovnu, náš spolužák Honza se ztratil. Na naše volání se Honza neozýval a po pár minutách přišli policisté, kteří též Honzu hledali a pobídli nás, ať jim ho pomůžeme najít. Na to jsme se rozdělili k instruktorům do několika malých skupinek a šli jsme ho hledat.  Po pár minutách instruktoři dostali zprávu, že Honzu našla jedna skupinka a že se okamžitě musíme i s ním schovat na ubytovnu. Tam se náš spolužák musel rychle sbalit a odjet z adapťáku pryč do jiného úkrytu. Byla to pro nás nová zkušenost, se kterou jsme se učili pracovat. Celou situaci s námi probrala školní psycholožka a šli jsme spát. Druhý den ráno jsme se všichni sešli a znovu probrali, co se stalo. Pak nám instruktoři řekli, že to bylo všechno jen nahrané, a že nemusíme mít strach. Hodně jsme o věci, kterou jsme pravě zažili, diskutovali. Schodli jsme se, že nás tato situace velmi stmelila a v závěru jsme rádi za tuto novou zkušenost. S Honzou jsme v kontaktu a plánujeme společné setkání."

Adéla Kotková a Anna Maňourová, 1. ročník

PRIMA

Prima přijela do Římova plná očekávání, co je tam asi čeká. Program začal ihned po vystoupení z autobusu. Nejprve bylo nutné seznámit se s budovou a zorientovat se, co kde je. Pak se rozdělit do pokojů, vybalit, navečeřet a mohl začít večerní program. Trochu nám ho sice naboural nález krumpáče a lopaty v jednom z pokojů, ale vše osvětlil tajemný dopis, ve kterém nám bylo nabídnuto vyzvenout ukrytý předmět. Tak jsme se usnesli, že do toho půjdeme a těšili se na věci příští. Celý druhý den byl plný her a soutěží, abychom se o sobě něco dozvěděli. Po večeři jsme chtěli tajně vyzvednout zakopanou truhlici, když v tom přišla zpráva, že náš plán je vyzrazen. Museli jsme rychle improvizovat, vymyslet důmyslný plán, abychom odvedli pozornost a mohli předmět získat. Dalo to hodně práce, všichni museli nasadit všechny síly, odvahu a důvtip, trvalo to hrozně dlouho, až do pozdních nočních  nebo vlastně brzkých ranních hodin. Naštěstí jsme si mohli v pátek pořádně přispat a pak už jsme si jen užívali výsledky naší snahy. Po příjezdu rodičů a vzájemném představení jsme se pustili do soutěže, kdo vyrobí největší dostatečně pevný most z docela netradičních materiálů jako jsou noviny, špejle, balónky a tak. Je obdivuhodné, co někteří za půl hodiny dokázali vyrobit. Rozhodně jsme odjížděli spokojení a dostatečně adaptovaní na celý školní rok.

Jitka Mašková, třídní učitelka