PO VLASTI SE SVATÝM VÁCLAVEM - JIH

         Naše putování „ Po vlasti se svatým Václavem“ začalo ve čtvrtek 4. 4. 2013, když se všichni účastníci zájezdu „Trasy JIH“ sešli na třeboňském autobusovém nádraží. Plni očekávání a s úsměvem na rtech jsme nastoupili do autobusu a vyrazili na cestu. Cesta nám utíkala velmi rychle, neboť i při vyprazdňování našich baťůžků jsme se dozvídali zajímavé informace od mladších i starších spolužáků.

První zastávkou naší trasy byl Brouskův mlýn a meandry řeky Stropnice, kde nám paní profesorky vysvětlily jejich funkci a význam pro přírodu. Poté jsem přijeli do města Borovany, kde jsem si řekli pár informací o Augustiniánském klášteře a Jakubu Krčínovi a pokračovali do nedalekého Trocnova, rodiště Jana Žižky. Kdo by neznal jednookého vojevůdce husitů? Jakmile jsme se prošli Žižkovým rodištěm, čekal na nás tzv. „ŘOPík“, součást československého opevnění budovaného ve 30. letech 20. století.

V okolí Trhových Svinů byl naší další zastávkou Buškův Hamr. Zde jsme se zmínili o kovářství a technice zpracování železa.

Pak nám cestu kvůli náledí zatarasila zemědělská vozidla a my museli čekat v koloně.  Proto jsme z časových důvodů byli nuceni vynechat jednu zastávku – Pohoří na Šumavě a pramen Lužnice u rakouských hranic. Pokračovali jsme tedy autobusem do Hojné Vody, do místa, které bylo začátkem našeho turistického výšlapu. Turistická trasa do kopce, pokrytá 30 cm sněhu, byla pro nás velmi náročná. Avšak po několika přestávkách jsme dosáhli svého vytouženého cíle – Kraví hory (953 m). Zdoláním mnoha schodů na rozhlednu jsme z výšky 24 m spatřili nejen okolní krajinu, ale i ostatní vrcholky Novohradských hor. Po chvíli kochání jsme sešli dolů a pokračovali cestou, která nás dovedla do Dobré Vody. Pěkně nám to klouzalo, nejednou se stalo, že někteří z nás skončili v závějích sněhu. Ale nám to nevadilo, užívali jsme si sněhu jako malí a koulovali se.  V Dobré Vodě jsme navštívili blízký kostel s léčivým pramenem a rozjeli se k poslední plánované zastávce našeho výletu přes Žár do Žumberka. Po krátké prohlídce tvrze jsme vyrazili zpátky autobusem do Třeboně.

Myslíme, že s výletem byli všichni spokojeni, opět jsme se utvrdili v dávné pravdě, že za krásnými zážitky a poznáváním nových míst není potřeba cestovat tisíce kilometrů, ale zajímavosti i nové nepoznané krásy přírody máme doslova za humny.

Škoda jen, že díky situaci na silnici a zdržení se nám nepodařilo navštívit pramen Lužnice.

   Denisa Rieneslová, Markéta Pepichová