Zahraniční jazykový kurz v Cannes

V pondělí 10. srpna 2015 jsem v odpoledních hodinách přiletěla na jih Francie do Nice, odkud mě odvezl objednaný řidič Collège International do Cannes.

Únava ze mě spadla nebývalým údivem, hned jak mě zařadili do kurzu. Vstoupila jsem opravdu do jazykové učebny? Ta krásná drobná paní se sametovým hlasem ve výstředních šatech v barvách brazilského papouška je naše lektorka? Učebna byla barevná, plná obrazů, koláží, knih, časopisů, byla tam pohovka, křeslo, na stolečku u dveří bylo připravené pohoštění a nápoje. Byli tam i moji budoucí spolužáci. Japonka Misuzu z Tokya, bývalá letuška Air France a současná majitelka společnosti obchodující s Francií. Přátelský Francouz Lucien pocházející z Cannes nyní žijící v Brazílii. Umělecky zaměřený José ze Španělska z čarokrásné Granady, učitel v jazykové škole. Výřečné Portugalky Beatriz a Fátima z královského města Braganza, učitelky z gymnázia a dvě Rumunky Adriana a Cecília.

   Z francouzských časopisů jsme si měli vybrat a vystříhat obrázky a udělat koláž, která by vystihovala naší osobnost tak, aby nás ostatní mohli popisovat. První úkol, který jsem plnila, byl kreativní, hravý a zábavný.

   „Vyučování “ v půl čtvrté skončilo a průvodkyně Amandine odvedla nové studenty na prohlídku městečka Cannes. Poté jsem se ubytovala v pokoji s výhledem na moře a palmou před oknem. Po večeři provencalského typu jsem zjistila, že Campus je plný Španělů z Toleda, Madridu i Barcelony, Portugalců z Lisabonu i z Porta, Italů i Rumunů, kteří studují v jiných kurzech věnovaných například divadlu nebo magickému světu pohádek. Pomalu jsem si začala uvědomovat, kde to vlastně jsem. Příběh začínal.

   Díky ministerské výzvě i vstřícnosti Anny Kohoutové jsem si mohla vybrat pobyt buď ve Španělsku nebo ve Francii a je třeba říci, že nabídka byla opravdu široká. Už si nevzpomínám, proč jsem si v rychlosti života vybrala Cannes. Asi náhodou!

   Náš kurz se jmenoval „ Pedagogické a didaktické využívání uměleckých děl při výuce jazyků“. „Vyučování“ začínalo každý den po snídani v devět hodin. Krásná lektorka Marie každý den střídala pozoruhodné oblečení a moji spolužáci byli čím dál tím zajímavější. Bylo neuvěřitelné, kolik věcí jsme měli společných, kolik našich osobnostních rysů se slučovalo. A nebyla to jenom láska k Francii a francouzštině. Všichni do jednoho jsme se klaněli umění. Umění, které je vhledem do skrytého řetězce příčin řádu světa, skrytá duše jevů, nezávislá na našem poznání a skutečnosti. Umění, které umožňuje nadčasové zkoumání vesmírných záhad. I když v případě interpretace umění nikdy nemůžeme říci, že jsme schopni postihnout všechny významy a konotace uměleckého jevu. Začleňování uměleckých děl do výuky cizího jazyka znamená vydat se cestou kreativity, odpoutat se od jistot, nechat žákům větší prostor pro vyjádřování a změnit roli učitele, který se tímto mění v „kouče“.

   Každý den byl jiný. Jeden z nich  jsme věnovali literatuře, poesii, automatickému psaní. Slovní zásobu jsme měnili v básně, anotace románů, v začátky povídek. Například jsme si vypsali báseň, která nás zaujala, vytvořili dvojice a v podobě pohybujících se soch ji recitovali. Jedno celé odpoledne jsme věnovali městské poezii, které se říká Slam. Velice zajímavá práce byla s díly, která petrifikují vjem. Analyzovali  jsme obrazy, popisovali sochy, načrtávali prostorové  i smyslové popisy fotografií. Jeden celý den jsme věnovali hudbě, především současným trendům ve francouzské hudbě 21. století. Slyšet zpívané francouzské slovo byla naprostá nádhera. Nezapomněli jsme ani na divadlo, které je velkou příležitostí ke zdokonalování výslovnosti, k obohacování slovní zásoby, k práci v kolektivu. Divadlo je magický prostor pro změnu identity, tu věčnou a mýtickou touhu člověka. Vymysleli jsme si námět, napsali hru, rozdělili si role, nasadili si masky a stali se herci. Protože jsme byli ve městě slavného filmového festivalu, odešli jsme druhý týden pobytu na jedno celé odpoledne do filmového paláce a natočili si vlastní film.

   Milovali jsme tu „hru“, do které nás velice rychle a spontánně vtáhla naše „Maruška“, bývalá učitelka francouzské literatury. Hra nám otevírala prostor pro fantazii a svobodnou volbu, dávala naději, rušila jakékoli hranice, jak národnostní, tak věkové. Nebyli jsme vyznavači normálnosti a stability, nebáli jsme se poodkrývat svou duši. Tvořivost a hravost byla přirozená součást našeho „vyučování“.

   Druhý týden, když už jsme se znali lépe, prožili spolu několik zajímavých dnů, navštívili na azurovém pobřeží nádherná města plná galerií věhlasných malířů, začali někteří z mých spolužáků rozkrývat svůj příběh. Žasla jsem, kolik upřímnosti i odvahy v nich bylo. Při poslechu životních peripetií vždy velice upovídané Portugalky Beatriz mi lehce tuhla krev v žilách a nevěděla jsem, zda mám plakat nebo se snažit být „nad věcí“. Pochopila jsem, proč působí tak uvolněným dojmem, jako kdyby chtěla prožít každou minutu, která pro ni může být tou poslední. Mladý Francouz Lucien na sebe prozradil, že možná miluje více, než je milován. Rumunky si postěžovaly, jak je v jejich zemi těžké vymanit se z komunistické minulosti.  Španěl José přivedl do filmového paláce svého přítele, který tam během patnácti minut dokázal navrhnout originální plakát pro náš film. Japonka Misuzu hodně cestovala, jenomže sama bez své rodiny. Největším překvapením pro mě byl životní příběh naší Marie. Vždycky na mě působila jako výjimečná bytost, kterou musí každý milovat. Nikdy bych neřekla, že k ní osud byl tak krutý a nemilosrdný. Nepřízeň osudu dokázala překrýt vyspělostí duše a láskou k lidem a k umění.

   Díky libozvučnému jazyku, jehož znalost nás spojovala, jsme si mohli vyprávět příběhy. Díky sladké jižní Francii prožít jedinečných čtrnáct dní. Díky všem těm báječným lidem byl pro mě čas strávený v Cannes jako příliv moře, který jsme zažili při posledním pikniku na pláži.

   Collège International de Cannes je umělecky zaměřená škola s mimořádnými lektory, kteří používají neotřelé a výjimečné výukové metody.

   V sobotu 22. srpna 2015 jsem odjela z Cannes do Nice, odkud jsem odletěla domů do České republiky. Ne náhodou jsem si vybrala Cannes!

 Hana Bušková

Obrázek:  http://www.holiday-rentals-antibes.co.uk/holiday-rental-cannes-06150