Reportáž ze zájezdu do Anglie

Na webu naší školy visí novinka, jako ostatně každou chvíli. Otevírám ji, a vidím tam zmínku o tom, že se deset studentů naší školy bude moct za odměnu vypravit do daleké Anglie. „To by byla paráda“, začínají se mi honit hlavou představy při pomyšlení na takovou cestu. „Ale vždyť jsou na škole lepší angličtináři, než ty“, stihne brzy odpovědět druhá část mozku. Ta první se snaží udržet klid a uvažuje: „Ale co kdyby přece jenom…“ – a tak mezi sebou neúnavně debatují. Jejich diskuzi zastaví až po několika dnech pan učitel Kopeček, poté, co mi k mé velké radosti oznamuje, že do Anglie skutečně pojedu! Stejně tak jako dalších devět studentů, u kterých proběhlo něco podobného (dobře, možná tedy vyjma těch vnitřních debat), se tedy již moc těším na den, kdy nasedneme do autobusu a vystoupíme až právě ve Spojeném království.

Sobota 10. 10. 2015

A je to tady! Je 10:00, všichni již mají v autobuse umístěná svá zavazadla, a může se tedy směle vyrazit kupředu! Ačkoli, zase tak směle ne… po cestě totiž naše vozidlo nabírá ještě tři další školy, a to Gymnázium Vodňany a základní školy z Kosovy Hory a Buštěhradu. Cesta přes sídla těchto škol totiž alespoň zpočátku vytvořila zdání, že spíše než do Anglie pojedeme na okružní výlet skrze naši republiku. Po téměř osmi náročných hodinách plných kličkování však autobus hranici konečně překonává, a tak se většina cestujících odebírá ke spánku…

Neděle 11. 10. 2015

Z říše snů nás dostávají pouze pravidelné zastávky na německých benzinkách, a kolem čtvrté hodiny ranní také pasová kontrola a nalodění na trajekt. Po asi hodinu a půl dlouhé plavbě přes kanál La Manche se konečně ocitáme na anglické půdě, posouváme si čas o hodinu dozadu a po nějaké době nás vítá ranní Londýn, konkrétně jeho část Greenwich. Zde se fotíme u nultého poledníku, sejdeme dolů z kopce a pokračujeme loďkou přes Temži až k mostu Tower Bridge (který jsme, k našemu štěstí, viděli zrovna se otevírat!). Po výstupu z loďky pak vcházíme do útrob tohoto mostu, a to jak do strojovny, tak na jeho vrcholek s prosklenou podlahou. Dále už se naše cesty rozdělují, část výpravy jde navštívit Tower, druhá pak Shakespearovo divadlo Globe. Po procházce po mostu Milénia pak již autobusem odjíždíme k Brightonu, odkud si nás berou jednotlivé rodiny. Ty budou na dalších pár dní našimi domovy.

Pondělí 12. 10. 2015

Po přespání a nasnídání se setkáváme zase všichni pohromadě a vyměňujeme si poznatky z našich rodin. Dále naše cesta směřuje do jazykové školy, v níž budeme trávit naše dopoledne celkem tři dny. Rychle se ukáže, že taková škola je velmi zábavná;  jazyk si v ní rozvíjíme především konverzací, různými hrami a spoluprací ve skupinách. Po skončení školy se pak vydáváme autobusem k hradu Pevensey, po jehož prohlédnutí zvenku i zevnitř naše cesta pokračuje ke krásným křídovým útesům Beachy Head. Procházka po nich je sice nádherná, ale také velmi studená, a proto si ji někteří z nás zpříjemnili válením sudů z kopce (nebojte, ne z útesů), a také jsme společně s vodňanskou školou vytvořili nápis „BEACHY HEAD“ tvořený lidskými těly (viz přiložené foto). Stejně tak se procházka využila pro řešení několika lingvistických problémů. Nakonec  jsme se zastavili poblíž moře, které otužilec z naší školy, Martin, využil pro atypickou koupel. Cesta autobusem zpět pak spoustě lidem uvnitř pořádně rozžhavila mozkové závity, debatovali jsme během ní totiž nad takovou specifickou teorií o vzniku a fungování světa. Po tomto poněkud psychicky náročném programu jsme se pak opět odebrali do rodin.

Úterý 13. 10. 2015

I tentokrát tvořila náš dopolední program škola, během níž jsme mimo jiné měli v rámci jedné velmi zábavné aktivity předvádět „investorům“ naše podnikatelské plány a přimět je k investování do naší firmy. Odpoledne pak jedeme na Battle Abbey, místo, kde roku 1066 proběhla bitva u Hastings. Nakonec navštěvujeme také krásný vodní hrad Bodiam  a cestou zpět vymýšlíme text na pohled do školy, který si můžete prohlédnout na hlavní nástěnce. Po jeho dokončení pak trávíme čas diskuzemi v příjemné společnosti studentů z Vodňan.

Středa 14. 10. 2015

Dnes jsme si naposledy užili školy, jejíž jedna část byla klasicky věnována hrám a aktivitám pro rozvinutí jazyka, druhá pak proběhla venku. Tam jsme se rozdělili do skupin, ve kterých jsme pak místním obyvatelům pokládali otázky do dotazníků (například o jejich snídani, oblíbené hudbě, atd.). Tato aktivita byla velice zábavná jako možnost poznání místních obyvatel a také možnost si s nimi popovídat o jejich běžném životě. Pak už se s námi ve škole rozloučili, popřáli vše dobré a my jsme se vydali na cestu do přístavního města Portsmouth. Zde nás nejprve čekala projížďka lodí po samotném přístavu doplněná výkladem, dále naše kroky směřovaly do muzeí s námořnickou tematikou a nakonec se část výpravy nechala vyvézt na vrchol 170 metrů vysoké věže Spinnaker , která nabídla unikátní výhled na celé město i zátoku. Cestu zpět jsme pak opět trávili s našimi vodňanskými přáteli, a to převážně zpěvem.

Čtvrtek 15. 10. 2015

Protože nás dnes již škola nečekala, vydáváme se hned po ránu na první z našich dnešních cílů, kterým byla krásná katedrála v Salisbury. V ní se mimo jiné nacházel také nejstarší funkční hodinový strojek na světě a také originál Magny charty (tedy Velké listiny práv a svobod), důležitého právního dokumentu, vydaného roku 1215. Další cíl tvořil kamenný komplex Stonehenge, který byl pro nás všechny tak trochu záhadou – i přes nespornou historickou hodnotu jsme totiž byli svědky poněkud přehnaných bezpečnostních opatření, v čele s helikoptérou, která celý objekt nepřetržitě hlídala. Poslední zastávkou tohoto dne pak byl Brighton, kam jsme se paradoxně podívali poprvé skutečně až dnes, a to přestože v něm měla být jak naše škola, tak ubytování (nakonec se obojí uskutečnilo v blízkých městečcích). Zde jsme dostali dvouhodinový rozchod, který snad všichni využili pro nákup něčeho hezkého na sebe v obchodu Primark, dále už pak každý trávil čas podle svého uvážení. Návštěva města pak pro některé byla svým způsobem i vzrušující, minimálně tedy pro ty, kteří se zapojili do hry Mafie (zjednodušeně: „vrah“ zabíjí ostatní štípnutím, ale nikdo neví, kdo je vrah – byl vylosován). Nakonec se opět ocitáme v našich rodinách, v nichž nás čeká balení a poslední přespání před cestou domů.

Pátek 16. 10. 2015

Po poslední snídani, kontrole zavazadel a rozloučení s rodinami se vypravujeme opět směr Londýn. Náš program začíná exkurzí ve fotbalovém stadionu Chelsea, která byla nakonec svým podáním zajímavá i pro ty, kteří fotbalu zrovna nefandí. Chvílí jízdy londýnským metrem se dostáváme k muzeím, z nichž si každý vybral podle svého zájmu – přírodovědné, vědecko-technické a umělecko-průmyslové. Tato muzea nás svou interaktivností, rozsáhlostí a profesionalitou naprosto ohromila a rozhodně všem jejich návštěvu doporučujeme, byl to úžasný zážitek, s návštěvou českých muzeí naprosto nesrovnatelný. Následující cesta metrem nás přesunula do samotného centra města, kde si během dlouhého rozchodu každý stihl nakoupit nebo prohlédnout věci, které ho zajímaly. Posledním místem společné návštěvy pak bylo Londýnské oko, ruské kolo vybudované k oslavě přelomu tisíciletí, z nějž byl nádherný pohled na večerní Londýn. Součástí bylo také 4D kino ukazující Londýn a Oko z výšky, které se stalo pomyslnou sladkou tečkou za celým naším výletem. Autobus nás pak dovezl opět k přístavu Dover, na němž jsme na několik hodin „uvízli“ kvůli poruše trajektu, a tak někdo trávil čas odpočinkem, někdo společnými hrami a jiní si zase nakoupili poslední suvenýry z blízkého obchůdku.

Sobota 17. 10. 2015

I přes dlouhé vyčkávání jsme se nakonec trajektu dočkali, nechali se jím převést do francouzského přístavu a během celé noci a dopoledne pospávali (nebo se o to alespoň pokoušeli). Cesta nakonec trvala i celé odpoledne (kvůli zmiňovanému zdržení trajektu), a tak první škola vystoupila kolem půl šesté. My Třeboňští jsme byli samozřejmě jako poslední na trase, a tak jsme přijeli do našeho města až v deset hodin večer.

Tím tedy náš výlet skončil a my jsme se, plni dojmů, začali odebírat do svých domovů. Snad bych ještě mohl doplnit jednu zajímavost, a tou bylo velké množství jiných českých skupin (pravděpodobně uspořádaných také díky projektu), jejichž neustálým potkáváním na všech význačných místech jsme občas až začali pochybovat, zda jsme skutečně ve Spojeném království, a ne v tom českém.

Děkuji vám, pokud jste mou reportáž z cesty do Anglie dočetli až sem, a děkuji také zbytku výpravy za velmi příjemně strávený týden plný skvělých zážitků a momentů.

Text: Pavel Mráček, sexta

Foto: Petr Kopeček, 19. října 2015