Postřehy z rumunského Banátu

O tom, že se 25 studentů našeho gymnázia chystá poslední týden v dubnu t. r. k českým krajanům do rumunského Banátu, jsme informovali již dříve. Rádi bychom se ale s vámi podělili o naše zážitky, pocity a dojmy z tohoto tisíc kilometrů vzdáleného koutu jihovýchodní Evropy. Postřehy studentů si přečtěte v jejich reportážích, ucelený obraz o Banátu mohou dokreslit i přiložené fotografie. Co nás opravdu potěšilo: bezpečná doprava tam i zpět, milí, přátelští a pohostinní lidé, libozvučná a trochu archaická čeština, výborné domácí jídlo, slunné a teplé jarní počasí, nádherná a liduprázdná krajina, ukáznění studenti, pestrý a fyzicky náročný program, pozitivní ohlasy žáků i rodičů. Na základě těchto zkušeností hodláme v budoucnu do Banátu opět vycestovat.

Text a foto:   Zdeněk Kučera  

Den první a druhý, 22. – 23. dubna 2017

Společně jsme se sešli před budovou gymnázia po sedmé hodině večerní. Po rozloučení s rodiči a s přáním hezké cesty od paní ředitelky se celá naše výprava vydala směr Rumunsko. V Suchdole nad Lužnicí jsme nabrali poslední studenty a pak už nás čekala jen dlouhá cesta autobusem. Jeli jsme a jeli ..., zastavili jen na hygienickou pauzu, a to vše stále dokola. Ráno našemu tělu nepříjemný spánek v autobusu přerušil pohled na druhé největší město Rumunska – Temešvár. Po procházce historickým centrem a zhlédnutím  místního charitativního běžeckého závodu jsme nakonec jen s jednou menší časovou trablí směnili peníze a bylo na čase vyrazit dál na cestu směr Gernik. Rumunské cesty nepatří k nejlepším, takže jsme na místo našeho ubytování dorazili řádně vyklepaní a v celku pozdě odpoledne. Zato nás uchvátilo kouzlo české osady. Po ubytování jsme prošli vesnici Gernik, vylezli k Filipově díře (jeskyně) a za dubnového deště se rychle vrátili do místní hospody na malinovku. Odtud pak už na ubytování a na večeři. Stoly překypovaly pokrmy. Jídlo bylo báječné, vše domácí a v obrovských porcích. Po večeři jsme chvilku s domácími hostiteli společensky konverzovali a nakonec znaveni a plni zážitků padli do měkoučkých postelí. A spali a spali…

Alena Velková, 1. ročník

Den pátý, středa 26. dubna 2017

Bylo krásné sluneční ráno a my jsme odjížděli  autobusem už za brzkého kuropění z Gerníku do Svaté Heleny. I když je to vzdušnou čarou přes kopce jen něco málo přes 18 km, tak nám cesta trvala přibližně 2 hodiny.                                  Po příjezdu do Svaté Heleny jsme se vydali ke Kulhavé skále, což se zprvu zdálo jako skvělá poměrně málo zvlněná cesta, ale na konci se ukázalo, že to nebude zas až tak růžové. Příchod do ohrady s býky ani náhlý sráz dolů zřejmě nikoho příliš nepotěšil, ale odměnou nám byl oběd, který jsme si dali přímo pod již zmiňovanou Kulhavou skálou. Odvážlivci se poté vydali do prudkého stoupání, které se potom odměnilo výhledem do údolíčka a celkem pěkným adrenalinovým zážitkem v podobě klouzání se po štěrku zpět do výchozího bodu.                                                                                                                                                                                                                                                                                  Na tomto výletu a i v dalších dnech nás po okolí doprovázely všude přítomné větrné elektrárny, které zde byly vybudovány před pár lety směnou za zhotovení příjezdové komunikace do vesnice. Po ubytování a skvělé večeři u našich nových domácích jsme se sešli před obchodem pana Štěpničky a vydali se na vyhlídku za vesnicí. Zde jsme prožili krásný západ slunce nad širokým Dunajem, což bylo skvělým zakončením dne.

Petra Benedová, 2. roč.

Den šestý, čtvrtek  27. 4. 2017

Přes mírné zpoždění (čtyři chlapci se zdrželi ranním dojením kraviček) jsme se ve čtvrtek ráno vypravili  autobusem do další české vesnice Eibenthalu (Tisové údolí). Po necelé dvouhodinové cestě jsme zastavili  na kopci nad vesnicí, odkud byl krásný výhled na celý Eibenthal. Poté jsme se přesunuli do Eibenthalu  a vydali se na téměř 13 km dlouhý pochod (tam a zpět) do hlubinných dolů, kde se dříve těžil antracit. Nedílnou součástí našeho pobytu byla i návštěva místního hostince U Medvěda, kde kvůli nám, coby prvním hostům letošní sezóny, otevřeli. Odpoledne jsme zamířili zpět k našim náhradním domovům do Svaté Heleny. Po večeři nás ještě čekala návštěva místní základní školy, kde nás provedla paní učitelka Kateřina Rohalová (původem z Prahy). Přiblížila nám vzdělávací systém českých dětí v Rumunsku a seznámila nás s provozem školy. Nápomocen jí byl pan školník Karel Eliáš.

Kateřina Jonáčková,  3.roč.