Gymnázium Třeboň

Výměnný pobyt s Německem - červen 2017

To, co skončilo na konci září, opět začalo již v průběhu dubna. Týden, který němečtí studenti strávili v Třeboni, tak pro nás v podstatě začal o více než měsíc dříve. Z původních pětadvaceti studentů jich mnoho změnilo školu a vzhledem k různým dalším změnám na obou stranách  došlo k mnohým výměnám  partnerů. Když jsme se pak ve středu večer sešli na vlakovém nádraží v Třeboni a nervózně jsme vyhlíželi vlak s německou skupinou, mnozí z nás vlastně netušili, s kým následující týden stráví. Po krátkém přivítání jsme nasedli do aut a vydali se domů, těšíc se na skvělý týden plný výletů a (naštěstí i) krásného počasí. 

Ve čtvrtek jsme se sešli ve škole a po krátkém přivítání následovala prohlídka naší školy, která byla Němci docela oceněna. Ve skupinkách pak strávili dvě hodiny ve vybraných hodinách. Před obědem jsme ještě stihli Němcům ve stručnosti představit cíle našich výletů.

Odpoledne nás čekala tzv. „stadtralye“. Němce jsme opět rozdělili do skupin, ke každé skupince se pak připojili jeden nebo dva Češi a už jsme mohli podle mapy vyrazit na cestu Třeboní. Na zajímavých místech byli připraveny úkoly, za které skupina získávala body. Bylo taky o co stát, hlavní cena – dort, který upekl Oroš, sklidila opravdu velký úspěch.
V pátek jsme vyrazili do Prahy. Cesta vlakem proběhla bezproblémově, stejně jako cesta přecpanou tramvají. Petřín se většina rozhodla dobýt pěšky, jen někteří museli v polovině zastavit na povinnou „Rauchenpause“. Sluníčko svítilo víc a víc a my jsme mohli využít volný čas k návštěvě Petřínské rozhledny a zrcadlového bludiště nebo koupi zmrzliny za opravdu pražskou cenu … 
 
Přes Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí jsme se dostali až na náměstí Václavské, kde nás čekal tolik očekávaný rozchod na oběd a případné nákupy. Toho využila (nejen) skupinka Němců, která si nehodlala nechat ujít příležitost ke koupi zlatých řetězů a adidas taštiček.
 
Den uběhl rychle, a tak přišel čas opět nasednout do vlaku a vydat se na cestu domů. Cesta zpátky už bohužel tak bezproblémová nebyla. Kousek za Soběslaví zapískal vlak a nelekl se kozel, ale my, když jsme (zabráni do sledování konečné scény seriálu) ucítili, jak vlak něco přejel a vzápětí zastavil. Zatímco my jsme byli po zjištění, se se toho dne rozhodl ukončit svůj život mladý muž, poněkud otřeseni, Němci to okomentovali slovy „Tohle se v Hamburgu stává dvakrát denně.“ Nakonec nás asi po hodině čekání vyzvedl City express (který měl, jak jsme zjistili, i lůžkový vagon) a odvezl nás do Veselí, odkud jsme se s ochotnými rodiči vydali domů.
 
V sobotu nás čekal výlet do Slověnic. Rozděleni na tři skupiny jsme si zahráli paintball, prolezli si lanové centrum a hromadně „špinovali“ ve volných chvílích. Pavlovi se už v Praze podařilo v mnoha lidech překonat nechuť ke spinneru a udělat z nich „závisláky“, což se ale nakonec ukázalo jako problém a museli jsme si půjčit druhý špinner od Pájova Němce, aby byli všichni, nebo alespoň většina, spokojení.
 
Neděli jsme strávili každý po svém, dopoledne však u většiny patřilo spánku. Někdo se s Němci toulal po Třeboni, někdo vyrazil do fitka, nebo na výlet (Tábor, Chýnovské jeskyně, ale dokonce i Moravský kras byly na pořadu dne.)
Odpočinuti po neděli jsme v pondělí vyrazili na Kleť. Většina z nás, tedy lépe řečeno všichni až na Máru, se vydala lanovkou. Rozhledna sklidila úspěch a to i Němců, kteří výlet na Kleť zakončili posezením s hudebním doprovodem v podobě německých šlágrů. Z Kleti jsme vyrazili na dvanáct kilometrů dlouhou procházku na Dívčí kámen. Sluníčko krásně svítilo, ale možná až trochu moc. Den jsme zakončili výletem do Krumlova, kde nás čekaly dvě a půl hodiny individuálního programu, většinou v podobě shánění místa, kde se dobře (a pokud možno „levně“ najíst). 
 
Úterý bylo naším posledním společným dnem. Strávili jsme ho na krátkém výletě po hrázi Rožmberka ke statku Hamr, kde na nás čekal oběd v podobě borůvkových knedlíků. Velký úspěch sklidilo i přilehlé dětské hřiště, které jsme překvapivě zanechali v nepozměněném stavu. Do Třeboně jsme dorazili poměrně brzy, však nás ještě čekalo rozloučení na Ostende. I tam nám počasí přálo a tak jsme využili možnosti půjčit si šlapadla, zaplavat si, zahrát si volejbal nebo si jen v klidu popovídat. To vše by samozřejmě nešlo bez jídla, na jehož přípravě se téměř všichni podíleli, a německých šlágrů, oblíbené to hudby naší německé skupiny … 
 
S Němci jsme se rozloučili ve středu ráno. Unaveni, my i oni, jsme si navzájem vyměnili poslední slova díků a přání a po posledním zamávání jsme ještě plni dojmů a zážitků vyrazili na první hodinu …
 
Text: Jana Kučerová
Foto: Nikola Hrubcová
 

Chcete udělit souhlas s využíváním sledovacích cookies?
Další informace

Přijmout Odmítnout

✕