Jubilejní zastavení dvanácté: MATURITNÍ TABLA

Není příliš mnoho hmatatelných konkrétních stop, které na svých školách kromě často excelentních studijních výsledků maturanti zanechávají. Zápisy v třídních knihách, výkazech, zarámované výkresy, svázané seminární práce v knihovně, fotografie v kronice. Bystrý pozorovatel interiéru našeho gymnázia jistě zaregistroval další zajímavé - a hlavně trvalé - stopy, totiž historická maturitní tabla, která zdobí chodby školy. Hned ve vestibulu jsou jedny z nejstarších - nádherné exempláře v původních dřevěných rámech. Nechybí dobová fotografie školy, profesorský sbor v čele s panem ředitelem. Z dnešního pohledu bychom ocenili popisky, které by se dobře párovaly se seznamy v Almanachu.

Maturitní tabla jsou opravdu velmi starým a historicky prověřeným zvykem, kterým o sobě dávají maturanti vědět veřejnosti. Je tradicí, že se s odchodem maturantů na "svatý týden" (= období intenzivního učení se před maturitou) tabla ojevují ve výkladních skříních obchodů, kde si je místní prohlížejí, rozpoznávají známé tváře, dojímají se nad vzpomínkami na svá vlastní maturitní léta. Studenti se často předhánějí v nápadech - nejednou byly vypsány i soutěže o nejoriginálnější maturitní tablo. Každopádně realizace tabla bývá jednou z posledních příležitostí, jak se rozloučit se svou školou, učiteli a bezstarostnými studentskými léty. Kopii tabla si každý student nechává na památku - dochovala se i taková, kam si maturanti z druhé strany psali vzkazy.

Je zajímavé sledovat, jakým vývojem prošla podoba maturitních tabel. Od těch nejklasičtějších s profesionálními fotografiemi z místního ateliéru - až po ty nejbláznivější a nejroztodivnější, které spíš připomínaly plesový rej nevázaného studentského mládí. Všechna tabla ale vždy spojovalo jediné - studentsko - učitelskou pospolitost, úctu k instituci a vděk za hezká studentská léta.

Každý rok se ke "svému" gymnáziu prostřednictvím abiturientských srazů hlásí mnoho našich absolventů. Velmi dojemná bývají setkání právě u vystavených maturitních tabel a vzpomínání nad nimi.

V posledních letech si bohužel všímáme jakési stagnace jejich úrovně - jako kdyby docházely nápady, energie, jako kdyby se vytrácel jejich původní smysl. Bylo mi moc líto, když jsem ani v loňském, ani v letošním roce nikde v Třeboni nezahlédla maturitní tablo 4. ročníku. "Čest gymnázia" zachraňovala v obou případech oktáva. Obávám se, aby se tradice krásných a nápaditých maturitních tabel nevytratila.

Připomeňte si pohledem na historická tabla to, co na nich málokdy chybělo - název školy, pan ředitel, obětavý a milovaný třídní učitel, v dřívějších dobách i učitelský sbor, ale hlavně fotografie studentů. V moderní historii jsou fotografie žáků prakticky popsány (v naprosté většině křestními jmény, někdy i přezdívkami). Bonusem je vždy jakékoliv originální výtvarné zpracování - perlou mezi archivovanými tably je třeba to z roku 1945, které je plné nádherných studentských i učitelských karikatur.

Prohlédněte si některá tabla, která zůstávají cennou připomínkou studentských let.

Na tablu z roku 1911 jen těžko rozpoznáme, kdo je žák a kdo učitel:

Toto tablo si můžete detailněji prohlédnout ve vestibulu školy, je na něm jedna z prvních dívek/maturantek:

Překrásné dokreslované tablo se dochovalo jen na fotografii:

Tablo absolventů z roku 1948 také zdobí chodbu naší školy:

Tablo z roku 1968

A pro srovnání tabla loňské a letošní oktávy, které zdobilo výlohu květinářství v Březanově ulici (na loňském tablu téměř nebylo vidět, o maturanty jaké školy jde):

 

Bohužel ne vždycky je z tabla úplně zřejmé to, na jaké maturanti absolvují škole:

Každopádně se těšíme, jaká překvapení nás třeba i v souvislosti s podobu maturitních tabel v budoucnu čekají.

Ostatní Jubilejní zastavení zde.

Text a foto: Anna Koktavá