Pozdravy z jarní Sevilly

V sobotu 25. března 2023 odletěla dvacetičlenná skupina vybraných žáků do španělské Andalusie, kde v hlavním městě této autonomní oblasti Seville reprezentovali naše gymnázium a prezentovali projekt programu Erasmus + Voda našeho života. V průběhu jednoho týdne prošli žáci intenzivním kurzem španělštiny v mezinárodním prostředí jazykové školy Saint Gabriel International a v odpoledních hodinách poznávali historickou krásu Sevilly a užívali si další zajímavý program.

Průběžně nás naši žáci o všem zajímavém informovali slovem i fotografiemi:

Sobota 25. března: 

Ve čtyři hodiny ráno jsme se setkali na letišti v Praze, odkud nám v šest hodin letělo letadlo do Malagy. Ukázalo se, že největší problém je projít bezpečnostní kontrolou, protože více jak polovina z nás byla kontrolována na drogy, anebo rovnou kompletně. Pracovníci kontroly z nás museli mít radost. Odlet měl malé zpoždění, ale odměnou nám bylo vycházející slunce na obloze. Let trval 3 hodinky, proto každý využil možnosti dospat spánkový deficit. Přiletěli jsme do Malagy odkud nás autobusem převezli do Sevilly. Cesta trvala 3,5 hodiny, v jejím průběhu jsme obdivovali krásy Andalusie. Hned po příjezdu do Sevilly si nás vyzvedly rodiny. Naše rodina má krásný dům zhruba 10 minut cesty od školy. Po příchodu jsme se ubytovaly a naobědvaly. Následoval odpočinek a poté prozkoumávání města. Navštívily jsme nespočet obchodních center a obchodů. Nejvíce se nám však líbila teplota, která je zde více než příznivá, okolo krásných 28 stupňů. Těšíme se, jaké další překvapení nám Španělsko na tento týden připraví. Veronika Sedláčková, 3.4

Neděle 26. března:

Dnes jsme měli volný den, takže se mohl program každého z nás docela lišit. My jsme rozvolněný program využily k navštívení památek. Nejdříve jsme došly do Jardines de la Buhaira a poté jsme se vydaly dále. Naši hostitelé nám doporučili navštívit Plaza de España a k ní přilehlý park jménem Parque de María Luisa. Obě místa patří mezi velké turistické atrakce a tak jsme se zde setkaly s početnými zástupy turistů. Rosálie Kocmichová a Eliška Mouralová, 8.8

Pondělí 27. března:

Dnes nás čekal první den školy. I přes kapku nervozity jsme započali den čtyřhodinovým kurzem s gramatikou, konverzací a poslechem, vedeným dvěma velmi příjemnými profesory. Okolo pozdního odpoledne následovala návštěva dechberoucího královského paláce Real Alcázar poblíž historického centra, kde byly též natočeny záběry k seriálu Hra o trůny. Kromě seznámení se s jeho historií jsme jako zpestření prohlídky měli ve skupinách za úkol najít natáčecí spoty právě onoho seriálu. Palác také obklopovaly ohromné zahrady, které jsou nejstarší ve městě a kde jsme se průběžně osvěžovali. Na závěr dne byl volný program a každý ho využil dle svých představ. Těšíme se na další španělskou kulturu a uvidíme, co další dny přinesou. Anna Hanzlová, Jan Janíček, Nina Řeřichová a Františka Svobodová, 2.4

Úterý 28. března

V devět hodin ráno nám začalo vyučování. Po skončení školy jsme před programem trávili čas každý podle svého. Následně jsme se s ostatními vydali navštívit Catedral de Sevilla a Giraldu. Prostory katedrály nám poskytly vítanou ochranu před vysokými teplotami a sluncem. Den jsme zakončili posezením v restauraci, kde jsme vyzkoušeli tradiční španělskou kuchyni. Moc jsme si dnešní den užili a těšíme se na zbytek pobytu. Katarína Čížková, 6.8

Středa 29. března

Zvoní budík, je osm hodin ráno a ačkoliv doma v České republice by se už ke slovu hlásil školní zvonek a začátek první hodiny, ve Španělsku se nám vstávat nechce.  Dneska o to více, že musíme prezentovat před rodilými mluvčími. Večeře jsou pozdní a večery dlouhé. V osm hodin bych ještě spala.  Den začínáme snídaní. Pak dlouze vymýšlíme, co si obléct, protože ráno je zima a odpoledne nesnesitelné horko. Cesta do školy je ale krátká, takže uběhla chvilka a už jsme seděli v lavicích. Hodina byla dnes o něco kratší. V 10:30 nás totiž čekala dlouho připravovaná prezentace na téma Voda našeho života. Přes zajímavé téma hodiny "Emoční stavy" bylo těžké se na milou učitelku soustředit a většina studentů na otázku:,, Jak se právě cítíte?" odpověděla: ,,Estoy un poco nerviosa." Nervozita se nás držela až do momentu, kdy jsme usedli k milým španělským studentům. Konverzace byla příjemná. Vyměnili jsme si kontakty pro případ, že by se ocitli v České republice a získali tipy na bary se španělskými tapas. Největším překvapením pro nás bylo, že čtyři dny ve španělštině vytlačily pevněji zarytou angličtinu, a tak než si hlava zvykla, španělská věta střídala anglickou.  Projekt byl úspěšně odprezentován, díky čemuž se zbytek dne nesl v naprosté pohodě a klidu po vzoru sevillské atmosféry. Nebylo kam spěchat. Tedy leda na místo srazu u galerie, kam jsme všichni nakonec dorazili včas. Čekala nás nádherná prohlídka Musea de Bellas Artes s obrazy od malířů z 17. a 18. století španělské národnosti. Díla i prostory byly slast pro oko a zmrzlina po prohlídce slast pro chuťové pohárky. Nakonec nám  k večeru dobře na duši udělal společně strávený čas v krásné historické části Sevilly. Štěpánka Krynická, 6.8

Čtvrtek 30. března

Dnešní den jsme opět začali výukou ve španělském jazyce. Tématem hodin byla gastronomická kultura Španělska, což pro nás bylo velice zajímavé téma, protože jsme se nejen podělili s našimi dosavadními zkušenostmi se zdejší kuchyní, ale zároveň jsme dali učitelům zajímavé tipy na česká národní jídla. Následně jsme nové zkušenosti mohli aplikovat i v realitě, neboť po vyučování jsme se stavili na zdejší tapas a vyzkoušeli jsme i chobotnici, která nás překvapila jak texturou, tak i chutí. Po odpolední siestě jsme se sešli na ohromujícím Plaza de España, kde jsme se v menších loďkách mohli projet okolo tohoto nádherného monumentu. Někteří z nás veslování zvládali v pořádku, někteří měli lehké obtíže, ale nakonec jsme se stejně zvládli dopravit zpátky. Tomáš Petrů, 5.8

Pátek 31. března

Páteční ráno jsme sice tradičně započali ve škole, ale pouze na jednu hodinu. Během té jsme se ve skupinkách věnovali úpravě tradičních španělských receptů a ostatní seznámili třeba s fresachem nebo tortillou de bananas. Zbytek dopolední výuky jsme ale strávili na známém trhu ve čtvrti Triana. Spolu s profesory jsme se tam dostali autobusem projíždějícím ještě napůl neprobuzenou Sevillou. I přesto, že jsme si na španělský rytmus dne rychle zvykli, v ranním autobuse jsme oproti místním působili nezvykle nadšeně. Odpoledne jsme strávili v učebnách školy flamenca, kde jsme poznali základy tradičních tanců. Učili jsme se kroky první a druhé sevillany a stihli i rumbu. Pro většinu z nás to bylo vůbec první setkání s těmito složitými a náročnými tanci, ale taky další způsob, jak najít pochopení pro jinou kulturu a v ní třeba i naše místo. Po celý týden jsme se totiž setkávali se Španěly, kteří nás vždy otevřeně a ochotně vítali a sdíleli své tradice. Večer se na nás po bohatém programu a slunném týdnu snesla těžká mlha smíšených pocitů. Byl to taky ale první večer, který jsme strávili všichni spolu. Sešli jsme se v útulném café-baru, kde jsme se s pobytem v Seville rozloučili. Markéta Kabelová, Ema Vopelková, 7.8

Sobota 1. dubna

Sobotní ráno jsme každý strávili trochu jinak. Někteří se ještě naposledy podívali do města, jiní zvolili delší spánek jako přípravu na dlouhý návrat domů. I tak nás všechny čekal stejný, naší myslí dlouho odkládaný konec. Znovu jsme se naložili do autobusu mířícího do Málagy a projížděli jsme půvabnou krajinou hornaté Andalusie. Stejná cesta jako před týden nám tak ukázala, že to, co se tu během těch několika dní změnilo, jsme byli my. Všichni jsme se v pořádku vrátili domů s vědomím, že někde jinde jsme získali domov další, který jsme předtím neznali a teď ho už navždy budeme mít. Sevilla pro nás byla místem, kde jsme objevili nové pocity, navázali a prohloubili vztah s ostatními i sami se sebou. Náš projekt byl úspěšný a naše sevillská já už dál žijí jen ve vzpomínkách. Naštěstí je to ale místo, kam se můžeme zase vrátit. Být znovu doma. Markéta Kabelová, Ema Vopelková, 7.8