Výměnný pobyt Goslar - jaro 2024

Ve dnech 2. – 9. dubna 2024 se uskutečnila druhá část výměnného pobytu mezi žáky Gymnázia v Třeboni a Adolf-Grimme Gesamtschule v Goslaru. Po říjnové návštěvě německých partnerů u nás vyrazilo tentokrát 12 studentů z různých tříd vyššího stupně gymnázia za doprovodu Mgr. Štěpánky Otepkové a Mgr. Milady Benedové na týden do Německa.

Své zážitky popisuje studentka 2. ročníku Renata Strnadová.

Bylo úterý, těsně před osmou hodinou ráno. Rozespalí jsme se všichni sešli na Třeboňském nádraží. Kufry jsme měli sbalené a svačiny připravené. Když přijel vlak, rychle jsme se rozloučili s naší domovinou a nasedli. Čekal nás nezapomenutelný týden v Německém Goslaru.

            Skoro celé úterý jsme strávili ve vlaku. Nikomu z nás to však ze začátku nevadilo. Po dlouhém odloučení konverzace nestála a všichni jsme se bavili. Koukali jsme na filmy, povídali si, hráli karty nebo jedli. Deset hodin ve vlaku a tři přestupy se na nás značně podepsaly a když jsme se blížili do Goslaru, nervozita jen stoupala. Budou tam? Jací asi budou a spousta dalších otázek nás napadala se stále blížícími se kilometry. Pod září duhy jsme ale v pořádku přijeli na nástupiště a všechny rodiny se rozjely domů.

            Po první noci v nové rodině nás čekalo dopoledne ve škole. Ráno jsme se sešli ve fóru, poslechli si slavnostní projev paní ředitelky a najedli se výbornou svačinou, kterou pro nás připravili. My jsme byli plní nových dojmů, které jsme si museli mezi sebou sdělit. Další část dopoledne jsme strávili na vyučovacích hodinách. Všechny nás to hluboce zaskočilo. Běžně si lidé z hodin odcházeli zakouřit, byli na telefonech, posedávali na chodbách, jindy nepřišel učitel. Po tomto zážitku jsme si dali oběd v místní Menze a pak se společně vytáhli na přehradu Oker Damm. V lehkém dešti jsme se podívali na přehradu i dovnitř přehrady, a poté jsme se pěšky vydali asi ke kilometr vzdálené elektrárně. Po prohlídce jsme se všichni rozjeli do svých domovů.

            Ve čtvrtek byl naplánovaný výlet do Hamburku. Když dorazili a doběhli všichni účastníci, nasedli jsme do vlaku a vyrazili. Počasí nám nepřálo. Pršelo a byla zima. Nám to však nevadilo. Chodili jsme po městě a prohlíželi si jeho krásy. Někdy pod tunelem Labe nám ale došlo, že jsme jenom lidé a že máme ukrutný hlad. Německý učitel však stále chodil a ukazoval nové památky, až to vypadalo, že učitele necháme chodit samotného. Rozchod jsme nakonec dostali a většina z nás se vydala najíst a nakupovat. Cestu zpátky jsme pak proleželi úplně unavení.

            Následující den jsme měli naplánovanou procházku po Goslaru. Začali jsme v dolech, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny a slezli jsme dolů pod zem. Prohlídka dolů byla zajímavá. Potom jsme dostali rozchod a měli jsme se dostavit k Jakobi Kirche v centru Goslaru. Ve volnu se většina z nás koukla po něčem k jídlu, jiní se rozhodli prozkoumat okolí. Po rozchodu jsme měli prohlídku židovským Goslarem, kterou vymysleli a vytvořili žáci místní školy. Do projektu se zapojily i dvě naše německé kamarádky, a tak jsme měli živou prohlídku i s ukázkami míst, kde žily židovské rodiny.

                    O celém víkendu jsme byli v rodinách. Pro spoustu z nás si připravily velice pestrý a zajímavý program, kdy jsme poznávali naši hostitelskou rodinu, místní kulturu a okolí. Všichni, kterých jsem se ptala mi řekli, že si víkend užili. Za mě toto můžu potvrdit.

            V pondělí jsme měli poslední celý společný den. Zahájili jsme ho cestou vlakem do města Braunschweig. Město bylo po druhé světové válce vybombardováno, a tak jsme viděli spoustu nových, ale krásných budov. Nejprve jsme si prošli město, ale poté jsme dostali rozchod. Všichni si chtěli koupit něco na památku a tak se vydali do blízkého obchodního centra. Po rozchodu jsme s vydali zpět do Goslaru, kde nás čekal rozlučkový večer. Protože jsme ale přijeli hodně brzo, šli jsme hrát ven volejbal a užívat si sluníčka. Byla zde i jedna lanová prolézačka na kterou jsme s částí české party a paní učitelkami společně vylezli. Večer přišli všichni rodiče. Najedli jsme se, napili a šli jsme domů. Museli jsme si všichni sbalit.

            V úterý přišel poslední den. Sešli jsme se na vlakovém nádraží. Někdo se jenom obejmul a šel, jiní se objímali a občas uronili slzu. Vlak však nečeká věčně a tak jsme okolo desáté hodiny dopolední odjeli. Zbytek dne jsme strávili ve strachu, abychom stihli všechny přestupy. I tak jsme si ale povídali a rozebírali jsme celý náš víkend.

            Byl to opravdu velký zážitek, který nám zůstane už nadosmrti. I když se někdy pouta s německou rodinou neudrží a po tomto zážitku se už asi někteří z nás nikdy se svými Němci neuvidí, navázali jsme přátelství mezi sebou, mezi gympláky, které nám doufám zůstane co nejdéle.

Renata Strnadová, 2. ročník

Foto.ŠOt