Prožitkový kurz kvinty JEN TAK TAK je za námi

Vše započalo tím, že jsme dojeli vlakem do Veselí nad Lužnicí. První výzva zněla jasně: dojít na Vávrovku ve skupinách po pěti jen za necelé dvě hodiny. Během cesty malebnou krajinou, ale také kukuřičným polem, lesy i loukami směr východ jsme měli za úkol fotografovat krásy přírody a námi vymyšlené koláže. Zářijové slunko nás krásně zahřívalo. Zážitky i fotky z cesty na Vávrovku jsme večer prezentovali i včetně našich, doufám, povedených momentek a fotek velmi originálních :) šatů z přírodnin. Po dlouhé noci (ale krátkém spánku) nás čekal náročný blok aktivit vyžadujících schopnost spolupracovat a podporovat ostatní. Hra na agenty nás naučila lépe si předávat informace, komunikovat i beze slov a stavět podle druhého poslepu. Během čtvrtečního odpoledne jsme projevili naši kreativitu a otestovali i naši trpělivost, a to při konstrukci čtyř různých židlí čtyřech různých týmů, jenomže pouze s minimem vybavení a jen hodinou a půl času. No, musím říct, že i díky manažerům a zásobovatelům, kteří se společně domlouvali o výměně nástrojů, skupiny zkonstruovali krásné židle, které unesly i dospělého jedince. (Stále jsem na nás hrdý! ;)) Večer nás čekala pro mnohé asi nejintenzivnější aktivita, a to MEDVĚDÍ SKOK. Skočit ze dvou metrů zvládne snad každý, ale co takhle z PATNÁCTI metrů? A ještě se během toho chytit hrazdy? No, samozřejmě s jištěním, ale věřte nám, že to byl opravdu zážitek a chce to velké odhodlání, odvahu i sebedůvěru a podporu od ostatních! V pátek ráno jsme hráli náročnou hru v lese, později jsme se prodírali i houštinami, ale všichni jsme se naštěstí nakonec dohodli, že to nikam nevede, a že bude lepší hru ukončit. Následně jsme (konečně) všichni dohromady stavěli stožár a vytáhli jsme na něj vlajku pouze pomocí provazů. Když jsme měli nějaký ten volný čas, tak jsme hráli ŠACHY, a dokonce jsme si uspořádali i šachový TURNAJ. A vy, kteří tam pojedete někdy jindy, nemějte obavy, nudit se rozhodně nebudete! Jídla je taky dost. :)

Bylo mnoho překážek, smíchu i pláče, ale zvládli jsme to!!! Myslím si, že nás to o to víc posílilo a náš kolektiv – KVINTA – ještě více spojilo.

Text: Josef Chytil, 5.8

Foto: M. Tomanová + Outdoor Agency Echo