Zápisky z výměnného pobytu Třeboň - Uetersen, díl 1 - 2

První pozdravy

Hurááá. Posílám nějaké informace z našeho nového domova - Německa. Nemusíte se o nás bát, je nám tu krásně a užíváme si, co to jde. Nemohla jsem napsat dříve, neboť jsme se v neděli vydali na dobrodružnou cestu napříč mořem z přístavního městečka Cuxhaven na malinký ostrůvek Neuwerk. Čekali jsme do odlivu, abychom mohli "téměř" suchou nohou vstoupit na tento skoro neosídlený ostrov (39 obyvatel a nás přijelo přibližně 62:-D). Pondělí jsme trávili poněkud různorodě, ale mezi oblíbené aktivity patřilo například běhání dokola malebného ostrova, výšlap na maják nebo zkrátka nenucené relaxování na slunci v trávě. Po tak vyčerpávajících činnostech jsme samozřejmě dostali hlad a tak nemusím říkat, že kuchyni obsadili opět pouze čeští studenti. Pořádání nutellobranní (16 velkých balení této pochoutky) nebylo zřejmě pro němce obvyklou viděnou a tak jsme se shledali s naprosto udivenými výrazy nebo v "záři blesků" z fotoaparátů. Pozdní večerka nebo dlouhé povídání do noci ale některým odvážným nebránilo v neohrožené výpravě na ptačí ostrov, na který se mělo vyrazit v šest hodin ráno v pondělí. Nemusím snad ani dodávat, že dohromady šestnástikilometrová túra na ptačí ostrov (opět mořem), kde nebyl ani jediný okřídlený jedinec, si vyžádala nemalé oběti. Všichni naštěstí vyvázli jenom s pár puchýři nebo rýmou, a tak jsme se navrátili celí a docela v pořádku. Během plavby lodí zpět z Neuwerku jsme se dozvěděli potřebné informace k zítřejšímu programu a tím měla být: návštěva školy, cyklistická "tour" po Uetersenu a také fotbalový zápas Česko - Německo. Mějte se krásně a držte nám zítra palce, ať dáme co nejvíce gólů...Pozdravy posílá celá česká delegace :-)

Anna Betuštiaková

Z Uetersenu bez interpunkce

Středa se nesla hlavně ve znamení sportovních aktivit. V 8:45 jsme se museli sejít všichni ve škole, a tak většina z nás vyrážela ze svých domovů na kole zhruba v osm. Bylo velice vtipné sledovat ospalé obličeje, jež jejich majitele nenechaly náležitě odpočinout po tak náročných třech dnech.
Po úvodním přivítáním a představením jejich zdejší školy ředitelem jsme dostali důležité informace o cyklistické realí, která měla trvat do 13:30 hod. Neměla jsem čas si ani sundat bundu a už jsme opět vyráželi na zvláštních německých bicyklech (neznají horská kola) napříč Uetersenem.
Cesta probíhala kupodivu hladce, jelikož jsme byli rozděleni do několika skupin a objížděli jednotlivá stanoviště. Staly se nám pouze dvě příhody, a to: zamčená Barča Kováříková na záchodech v supermarketu a také vtípek na účet paní Benedové, jak jinak než od Vaška Alexy (volal paní profesorce a řekl, že ztratili jeho partnera a neví kde se momentálně nacházejí, tudíž sedí v hospodě a čekají :-D)
I přes ne zrovna příznivé počasí se nikdo neztratil a tak nic nebránilo v usednutí do školní jídelny a vychutnání si pozdního oběda.
Jak už jsem psala, na programu bylo také hraní fotbalu, avšak déšť překazil tuto skvělou aktivitu, kterou si chtěli všichni studenti náležitě vychutnat.
V Německu se smí navštěvovat kluby a různé diskotéky až po dovršení šestnácti let, a tak mezi oblíbené večerní aktivity patří pořádání house party. "Divoký večírek" jsme měli tedy možnost poznat ve středu večer u Jennifer doma (partnerka Rozity Albertové). Sice jsme se vůbec neslyšeli a v místnosti bylo neskutečné horko, ale zřejmě držíme rekord v maximálním počtu lidí v malinkém pokoji. Vešlo se nás tam asi 30, ale kvůli rodičům jsme se museli rozloučit velice brzy - přibližně v půl jedenácté :-).
Zítra nás čeká Hamburk, také nakupování dárků do svých domovu a v patek celodenni vareni na vecerni party s rozloucenim...

 Anna Betuštiaková